ŽIVOT NA HORÁCH, © Daniel Gollner
ŽIVOT NA HORÁCH

Život na horách

Petra Grosse to vždycky táhlo jedním směrem: do hor! Už od dětství měl horolezec jedno oblíbené místo. A jmenuje se jednoduše: venku. "Nejdřív musíš opustit svůj domov a vydat se do světa, teprve pak si uvědomíš, co pro tebe tvůj domov skutečně znamená."

Petra Grosse to vždycky táhlo jedním směrem: do hor!

Horolezec Peter Gross měl odmalička jen jedno oblíbené místo. A jmenuje se jednoduše: outdoor. "Nejdřív musíš opustit svůj domov a vydat se do světa, teprve pak si uvědomíš, co pro tebe tvůj domov skutečně znamená." Peter Gross, který vyrostl ve vesnici Puchberg na úpatí Schneebergu, byl vždycky v hloubi duše horal. Jeho rodiče vedli místní lyžařskou školu a on jako dítě trávil každou volnou chvíli na sjezdovkách a ledovci. "Celé dny jsme trávili venku, ať už v zimě na lyžích, nebo v létě na horolezeckých kurzech. Vždycky jsem měl silný vztah k přírodě."

"Když vidíte, z jakého mála musí lidé v Indii a Nepálu žít, naučíte se vážit si blahobytu, který máte doma." 

 

ŽIVOT NA HORÁCH, © Daniel Gollner
ŽIVOT NA HORÁCH

Rozdílná očekávání od horských průvodců

Z pohledu horského vůdce a horolezce vidí povahu dnešní doby: "Očekávání jsou jiná než před 30 lety. Tehdy jsme mohli vzít děti na celodenní túru na Schneeberg s převýšením kolem 1000 metrů. Na začátku jsme uspořádali školení, jak správně lézt, pak jsme šli na skálu a lezli na stěnu, jištění." Soustředili jsme se na samotnou horu, nikoli na lezení. A s tím přišlo i lepší pochopení nebezpečí v horách. Dnes klienti preferují pouze krátké školení a poté chtějí přímý kontakt se skálou. Podle Petera je to pochopitelné: "Další potřebné zkušenosti a znalosti už získali v mnoha lezeckých halách. Výrazně se změnilo i vybavení. Když jsme byli malí, lezli jsme po skalách v turistických botách, lezečky tehdy ještě neexistovaly. "Proto byl i přístup jiný: "Když se vám po pečlivém lezení podařilo vylézt čtvrtý stupeň obtížnosti, bylo to něco výjimečného." Dnes pomáhá lepší vybavení a předchozí zkušenosti a znalosti urychlit správný pohyb na skalách.

Petrovi bylo vždy jasné, že hory jsou jeho domovem. Po absolvování střední školy a vojenské služby ho to táhlo do vzdálených končin světa: Pracoval jako lyžařský instruktor v Arlbergu a jako horolezec procestoval Rusko, Indii, Chile a Nepál. "Když vidíte, jak málo mají lidé v Indii a Nepálu na živobytí, naučíte se vážit si blahobytu, který máte doma. Hory jsou tam nesmírně krásné, ale cesta do základních táborů je velmi náročná." Alpy podle něj nabízejí i jiné možnosti:
"Když je v Nepálu špatné počasí, nezbývá vám nic jiného než ho přečkat. Tady v Alpách je to jednodušší: Pokud na severu prší, můžete jet na jih. Navíc se vyhnete dlouhým letům, časovým prodlevám a nekonečným cestám autem."
Přesto se Peter z každé cesty vracel vyzrálejší. Dokud osud všechno nezměnil.

Nové cesty

Když bylo Peterovi 20 let, jeho otce na lyžařské túře zasáhla lavina. Byl konec března, sezóna se chýlila ke konci a tato rána osudu postavila Petra před zásadní otázku: "Měl bych od horolezectví odejít?" Rozhodl se však zůstat, převzal lyžařskou školu svých rodičů a rozšířil svou nabídku o programy horského a lyžařského průvodce se státní certifikací. Jako hlavní spádovou oblast uvádí Vídeň, odkud k němu v létě i v zimě přijíždějí turisté: "Ale také Maďarsko, Slovensko a Česká republika. Naší hlavní atrakcí je slaňování na hoře Schneeberg. Cestovní ruch je významným zaměstnavatelem. Převažují jednodenní návštěvníci, ale máme i lidi, kteří u nás přespávají."

Když je poloha výhodou

Schneeberg je s výškou 2 076 metrů nejvyšší horou Dolního Rakouska a obvykle nabízí dobré podmínky: "Téměř po celý rok zde můžeme chodit na túry, běhat a jezdit na kole, ale oblast je ideální i pro horolezectví. Moji kolegové v Tyrolsku, kteří se nacházejí ve vysokohorském údolí, mají jen několik měsíců, kdy jsou podmínky ideální. V zimě můžete lézt po suchých, jižně orientovaných skalách, zatímco v létě se můžete jednoduše vydat do vyšších poloh. Na malém prostoru máme spoustu možností, a to má pro mě své kouzlo." Samozřejmě ho ovlivnila i dobrodružství, jako je výstup na 6 814 metrů vysokou horu Ama Dablam v Himálaji. "Výšky mi daly trochu zabrat." Velmi dojemným zážitkem pro něj bylo, když mohl stát se svou matkou na vrcholu hory Elbrus ve výšce 5 642 metrů nad mořem. "Touha po tak dlouhých túrách se určitě vrátí, ale zatím mi tato kombinace vyhovuje."

Že se výlety s průvodcem stávají opět populárními, si Peter všiml i podle zvýšeného počtu dotazů. "Hory jsou opět "in", turistika je opět "in", lidé se mnohem více zajímají o své zdraví. Jsou lidé, kteří chtějí jít na vlastní pěst, ale i ti, kteří se rozhodnou využít služeb horského vůdce. Naplánuje túru a vybere vhodnou trasu, povede vás na laně nebo vás prostě doprovodí." Pro druhou skupinu vytvořil vícedenní balíček "Schneeberg s těmi nejlepšími". "V rámci ní bereme lidi v doprovodu místního horského vůdce brzy ráno na Schneeberg na východ slunce, vyprávíme jim o lidech, kteří zde žijí, o regionu, o stezkách, o místní fauně a flóře, prozkoumáváme staré lovecké stezky, které možná nejsou tak známé, a trávíme společně příjemné chvíle v horách. Druhý den pak následuje lezení."

ŽIVOT NA HORÁCH, © Daniel Gollner
ŽIVOT NA HORÁCH

"Když tu nejsi právě teď, tak kdy?"

Měnící se svět horolezectví

Stejně jako je horolezectví Petrovou srdeční záležitostí, rostou i jeho obavy:
"Hora musí vždy zůstat horou. Místní dobře značené turistické stezky jsou tu z nějakého důvodu, nemusíte sami hledat a značit nové trasy. Z lezeckých cest lze udělat ferraty, které jsou přístupné všem, ale to by podle mého názoru bylo příliš nerozumné a zcela by to zničilo tuto krásnou přírodní krajinu."

To, že práce v horách je vždy spojena s určitou mírou rizika, není nic nového: "Ve všem, co děláte, číhá nějaké nebezpečí. Když přecházím silnici, může to být také ze své podstaty nebezpečné. Ale když jste v terénu pořád, časem získáte jakýsi šestý smysl, který vám umožní okamžitě rozpoznat změny v horách a skalách a dokážete správně vyhodnotit situaci. V horách se cítím nejlépe a myslím, že tak to měl i můj táta. Mnoho lidí si možná myslí, že pokud se vám v horách stane tragická nehoda, už byste tam nikdy neměli jezdit. Samozřejmě jsem uvažoval i o jiné cestě, ale miluji hory. Jsou mým životem." Podle něj jde o to zvolit správnou kombinaci: průvodcovství na skupinových zájezdech, soukromé klienty a lezení s přáteli. Zvláště při lezení se musíte stoprocentně soustředit: "Když tu nejsi teď, kdy tu budeš?". Tady vás možná nezajímá nějaké firemní účetnictví, tady jde jen o to, abyste vylezli dalších pár metrů."

Peter nachází rovnováhu v trailovém běhu.

Jeho největší vášní jsou ultra traily: "Všechno je to v hlavě. Takové vzdálenosti se mohou stát nezvládnutelnými, pokud máte před sebou cíl na prvním kilometru stovky. Musíte přemýšlet postupně. Krok za krokem." Stejně jako ve všem ostatním v životě.