Od jedovatých po léčivé

Vegetace v okolí hory Ötscher je divoká. A krásná.

Kvete, kvete, kvete a kvete na všechny strany - a některé z rostlin mají dokonce léčivé schopnosti. Průvodkyně Claudia Kubelková a ekologická pedagožka Katja Weirer vám nabídnou pohled do jedinečného světa rostlin v okolí hory Ötscher v regionu Mostviertel. Přitom zjistíte, že krása může být zrádná. A že ani tato krása, byť zrádná, není chráněna před klimatickými změnami a dalšími negativními dopady na ekosystémy.

Zeptáte-li se bylinkářky Claudie Kubelkové, které byliny rostou nejčastěji v oblasti kolem hory Ötscher, bude jmenovat jednu za druhou. Zmíní kozlík lékařský a pelyněk, pampelišku a košťál, alchemilku a černý bez, mullein a pampelišku. Od bezu a mateřídoušky přes mátu dlouholistou a řebříček až po vlaštovičník, jitrocel a vrbovku - některé jsou dobré na bolest v krku, jiné uklidňují, další pomáhají při menstruačních křečích.

Slabikář rostlin na vrcholu Ötscher

Kdybyste se ptali dál, mohli byste snadno vytvořit celou abecedu bylin, včetně všech různých druhů zpracování a forem podávání, od čajů přes různé tinktury až po masti a oleje. Pokud to chcete vědět zcela přesně, měli byste si to zjistit sami na místě. Na své cestě za bylinkami s Klaudií Kubelkovou se pravděpodobně také dozvíte, že jilm hnilobný má účinky podobné aspirinu a obecně neoblíbená pampeliška je skutečnou výživovou bombou, kterou lze zpracovat od kořene až po špičky listů. Co ale rozhodně pocítíte, pokud budete své okolí vnímat všemi smysly, je respekt: "Kdo k přírodě přistupuje se zájmem, chová se k rostlinám šetrněji," říká Claudia Kubelková.

Claudia Kubelková zná svět bylinek v tomto regionu jako nikdo jiný. "Bylinky, to je takový obecný pojem," říká. "Já jim raději říkám rostliny vyššího vývojového stupně. V Rakousku jich máme více než 3 000 a patří mezi ně všechny bylinky, které u nás rostou. Jen v oblasti kolem hory Ötscher máme asi 800 druhů a asi 10 % z nich se používá jako léčivé rostliny," říká. "Takže nemáme jen pár rostlin, ale máme jich hodně." Za tuto druhovou rozmanitost, známou také jako biodiverzita, vděčí oblast kolem hory Ötscher přírodě zdejší krajiny, alpské krajině s roklemi, vodopády a lesy, s mokřinami a pastvinami, které z ní činí divoký kus země v srdci Dolního Rakouska.

Čeho byste se měli na cestě rozhodně vyvarovat

Tam, kde je tolik krásy, je však třeba mít se na pozoru, zejména pokud jde o bylinky. Ne všechny jsou totiž neškodné. A často jsou ty nejkrásnější zároveň nejjedovatější. "Mám na mysli konvalinku, známou také jako belladonna, nebo krásnou modře kvetoucí čemeřici," říká Claudia Kubelková. Pokud si z bylinek chcete uvařit čaj nebo polévku, musíte se v nich vyznat.

V přírodní rezervaci Ötscher-Tormäuer je však zakázáno se rostlin dotýkat a obecně také platí, že každý by měl sbírat jen to, co dobře zná a co není příliš vzácné, například arniku. Naproti tomu třezalku, mátu dlouholistou, kozlík lékařský nebo pampelišku můžete bez obav sbírat i v oblastech mimo přírodní rezervaci. Totéž platí pro medvědí česnek, ale při jeho sběru musíte být obzvlášť opatrní, protože listy medvědího česneku lze snadno zaměnit za konvalinku nebo ocún jesenní. "Kdybyste si upekli štrůdl s konvalinkou bylo by to zaručeně smrtelné," varuje odborník. Medvědí česnek má sice svou specifickou vůni, ale i ta může někdy klamat: "Když držím v ruce list medvědího česneku, všechno už voní jako medvědí česnek." Tyto rostliny se navíc v oblasti kolem hory Ötscher vyskytují na stejných místech, protože vegetační období, tedy fáze, během níž rostou, kvetou a plodí, je poměrně krátké, a tak se ze země vynořují téměř ve stejnou dobu.

Současný úbytek a příliv druhů

Vegetační období dobře zná i ekologická pedagožka Katja Weirer. Přestože jsou v alpské oblasti kolem hory Ötscher relativně krátké, v důsledku klimatických změn se stále prodlužují. "To umožňuje zemědělcům pěstovat plodiny, kterým se zde dříve nedařilo, například obiloviny," říká. Tento příklad poukazuje na jednu z mála příležitostí, které s sebou změna klimatu přináší, jinak nutí místní obyvatele čelit výzvám osamoceně: "Stejně jako v jiných regionech je i zde stále větší sucho a horko. Nejvíce trpí smrk, nejrozšířenější dřevina v regionu. Přibývá extrémních povětrnostních jevů, jako jsou přívalové deště, vichřice a krupobití. Poryvy větru mohou někdy vyvrátit celé lesy," říká Katja Weirer.

V zimě způsobuje problémy nedostatek sněhu, protože sněhová pokrývka umožňuje rostlinám přezimovat při stálé teplotě. "Nedostatek sněhu a mírnější podmínky umožňují šíření dalších rostlin." Vysokohorské rostliny jsou však přizpůsobeny drsným podmínkám a nejsou konkurenceschopné, což by mohlo znamenat ztrátu vlastního stanoviště. Ötscherovo centrum pro výzkum klimatu se zabývá právě takovými otázkami a také způsoby, jak čelit dopadům klimatických změn.

Vzácné a velmi výjimečné

Katja Weirerová tráví jako environmentální pedagožka spoustu času uprostřed divoké flóry. Společně s dalšími průvodci v přírodní rezervaci provádí také pěší túry s průvodcem po regionu. Bez přemýšlení dokáže vyjmenovat jen několik rostlin, které jsou pro oblast kolem hory Ötscher charakteristické. Při svém vyprávění často zmiňuje jméno: Clusius. Byl to holandský botanik, kterému je připisován první výstup na horu Ötscher a který jako první popsal některé rostliny ve Východních Alpách, které byly po něm pojmenovány: prvosenku Clusiovu, hořec Clusiův nebo řebříček Clusiův, které můžete vidět zblízka na speciální prohlídce. "Jsou to rostliny, které se vyskytují pouze ve Východních Alpách," říká Katja Weirer, "což je skutečně výjimečný jev."

Nikde jinde na světě nenajdete lomikámen Burserův s drobnými bílými květy, které v květnu zahalují všechny skalní stěny do nádherného bílého závoje. Rostou zde také orchideje. "Jsou tu nenápadné druhy, jako je třeba čilimník, který poznáte, jen když o něm víte, a pak jsou tu mnohem zajímavější druhy, jako je třeba opravdu krásná, ale také velmi vzácná orchidej střevíčník pantoflíček." Žluté květy této orchideje vypadají jako malé střevíčky a jejich vůně láká včely, které do nich rády zalétají. Zůstanou v nich uvězněné, dokud nenajdou jedinou cestu ven: úzký chlupatý otvor. Když otvorem vylézají ven, opylují rostlinu. I v tomto případě se ukazuje, že krása je dvousečná zbraň. Ale naštěstí tomu tak není vždy. Protože návštěva přírodní rezervace Ötscher-Tormäuer je prostě krásná - a v žádném případě ne zrádná.