Život na horách Text 2

Rozdílná očekávání od horských průvodců

Z pohledu horského vůdce a horolezce vidí povahu dnešní doby: "Očekávání jsou jiná než před 30 lety. Tehdy jsme mohli vzít děti na celodenní túru na Schneeberg s převýšením kolem 1000 metrů. Na začátku jsme uspořádali školení, jak správně lézt, pak jsme šli na skálu a lezli na stěnu, jištění." Soustředili jsme se na samotnou horu, nikoli na lezení. A s tím přišlo i lepší pochopení nebezpečí v horách. Dnes klienti preferují pouze krátké školení a poté chtějí přímý kontakt se skálou. Podle Petera je to pochopitelné: "Další potřebné zkušenosti a znalosti už získali v mnoha lezeckých halách. Výrazně se změnilo i vybavení. Když jsme byli malí, lezli jsme po skalách v turistických botách, lezečky tehdy ještě neexistovaly. "Proto byl i přístup jiný: "Když se vám po pečlivém lezení podařilo vylézt čtvrtý stupeň obtížnosti, bylo to něco výjimečného." Dnes pomáhá lepší vybavení a předchozí zkušenosti a znalosti urychlit správný pohyb na skalách.

Petrovi bylo vždy jasné, že hory jsou jeho domovem. Po absolvování střední školy a vojenské služby ho to táhlo do vzdálených končin světa: Pracoval jako lyžařský instruktor v Arlbergu a jako horolezec procestoval Rusko, Indii, Chile a Nepál. "Když vidíte, jak málo mají lidé v Indii a Nepálu na živobytí, naučíte se vážit si blahobytu, který máte doma. Hory jsou tam nesmírně krásné, ale cesta do základních táborů je velmi náročná." Alpy podle něj nabízejí i jiné možnosti:
"Když je v Nepálu špatné počasí, nezbývá vám nic jiného než ho přečkat. Tady v Alpách je to jednodušší: Pokud na severu prší, můžete jet na jih. Navíc se vyhnete dlouhým letům, časovým prodlevám a nekonečným cestám autem."
Přesto se Peter z každé cesty vracel vyzrálejší. Dokud osud všechno nezměnil.