Když hora volá...

Co lidé hledají v horách? Horský vůdce Peter Groß a bývalý hoteliér Eduard Aberham si kladou otázku, co je smyslem horolezectví.

Sir Edmund Hillary, který jako první zdolal nejvyšší horu světa, prý na otázku, proč chodí do hor, odpověděl: "Protože tam jsou."

Mnohým lidem se jeho odpověď může zdát stručná, vágní, možná i svévolná, ale rozhodně ne příliš smysluplná. Minimálně v jednom bodě má však Hillary více než pravdu: Hory tam skutečně jsou. A protože jim je jedno, jestli na ně budeme lézt, nebo ne, je na nás lidech, abychom horolezectví dali smysl. Odpovědi se od samotných hor nedočkáme.

Blízkost hory jako pohon

Jednou z osob, která by mohla pomoci vysvětlit Hillaryho přístup k horolezectví, je dolnorakouský horský vůdce Peter Groß. Celý život strávil v horách - prošel téměř všechna pohoří od Alp přes Andy až po Kavkaz. Většinu času však rodák z Puchbergu tráví doma, na 2 076 metrů vysokém Schneebergu. Kdybyste se Petera Große zeptali, proč každý den zdolává nejvyšší horu Dolního Rakouska, jeho odpověď by zněla: Protože mám Schneeberg přímo přede dveřmi.

Což je správné a rozumné. Protože kdyby tam nestál, Petr by pravděpodobně dělal něco jiného, co by dávalo smysl jeho jednání. A když vám nějaká činnost dává smysl a naplňuje vás vášní, budete se jí věnovat znovu a znovu. Není tedy vůbec překvapivé, když Peter říká, že se jeho vášeň pro horolezectví, skialpinismus a horolezectví "v určitém okamžiku stala zvykem". To jim však neubralo na přitažlivosti, "protože Schneeberg a okolní hory jsou neuvěřitelně rozmanité", a tak si vždy najde důvod, proč vyrazit a vylézt na vrchol.

Jednoduše uniknout z každodenního života

Eduard Aberham vnímá hory zcela jinak. Více než 25 let byl ředitelem Grand Hotelu Panhans v Semmeringu, který byl kdysi ztělesněním dokonalého letoviska. Dnešní klimatické lázně se nacházejí v nadmořské výšce téměř 1 000 metrů a z hotelových pokojů je nádherný výhled na vrcholky hor Rax a Schneeberg.

Aberham obě pohoří dobře zná. Smysl horolezectví je mu jako turistovi zřejmý: "Lidé se chtěli podívat na svět shora, to byl prvotní impuls," říká Aberham, "a chtěli zapomenout na starosti každodenního života dole v údolí, a to platí dodnes." Aberham přitom nastínil důležitou myšlenku, kterou se během svého letního pobytu v Raxu zabýval zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud: Když jste v horách, hodíte každodenní starosti za hlavu a vaše myšlenky se otevřou. "To se obzvlášť snadno děje na nesčetných turistických stezkách a trasách v kopcovitém Semmeringu," říká Aberham. A pokud chcete jít dál nebo výš, Aberham doporučuje túru po celém alpském oblouku. "Vídeňský alpský oblouk", pokud potřebujete připomenout.

Horská dráha dálkové turistiky

Peter Groß vysvětlí, co má dálková pěší trasa přes Rax, Schneeberg atd. společného s hledáním smyslu: "Při pěších túrách na dlouhé vzdálenosti máte spoustu času na přemýšlení a nevyhnutelně vás napadne nějaká otázka: Proč to dělám?" Proto je důležité "provozovat turistiku z vlastní vůle", jak říká Groß, z jakési vnitřní motivace. A aby tento vnitřní pohon rychle nevyprchal, měli byste si svůj velký cíl rozdělit na několik menších cílů - v případě pěší turistiky na denní nebo dílčí etapy. V opačném případě hrozí, že daný cíl nebo celkový úkol nesplníte: "Protože jinak se vám může zdát celá túra příliš dlouhá nebo další vrchol příliš vysoký," říká horský vůdce Groß, "a pak vše rychle ztrácí smysl".

Tento pocit je bývalému hoteliérovi z Aberhamu dobře znám. Ačkoli se nepovažuje za "experta na dlouhé trasy", při zdolávání hor často nemyslí na nic jiného než na další krok a "užívá si přírodu plnými doušky". Člověk pak znovu cítí, proč je tady a proč do hor chodí." A teprve když se dostanete na vrchol a bezpečně se vrátíte domů, uvědomíte si, že se něco změnilo: "Dosáhli jste cíle, který není tak úplně obyčejný, a díky tomu máte pocit, že jste na vrcholu," říká Aberham. Tento pocit nadšení samozřejmě netrvá věčně, ale má smysl. A má za následek, že člověka táhne do hor znovu a znovu.

Dokud hory stojí

Lidé se budou ptát na smysl horolezectví, dokud budou existovat hory. Záleží jen na tom, aby se jim nebáli čelit. Protože strach v horách je velmi podobný: Je všudypřítomný. A přesto jsme mu neustále vystaveni. Proč tomu tak je? Profesor Viktor Frankl, zakladatel logoterapie a nadšený milovník hor, to jednou vysvětlil takto: "Musí člověk všechno snášet i sám od sebe? Nemůže se stát silnějším než vlastní strach?". Z tohoto pohledu má horolezectví velký smysl, protože je dobrým tréninkem pro hledání smyslu života.