Lesní koupel je jako aromaterapie

"I my máme kořeny a ty rozhodně nevyrostly z betonu," řekl hudebník Andreas Danzer.

Bianca Forstik, trenérka tzv. lesní koupele, vysvětlí, co s člověkem dokáže les udělat, proč jsou v něm cvičení všímavosti tak nesmírně užitečná a proč je Vídeňský les ideálním místem pro lesní koupel.

Z města do lesa

Metropolitní oblast Tokio s téměř 38 miliony obyvatel nefunguje jako jedno město, ale jako nejméně tucet měst. Největší město světa je bezpochyby fascinující. Lidé, kteří v něm žijí a obvykle také hodně pracují, však musí uspokojovat svou potřebu trávit čas v přírodě, dýchat čistý vzduch a naslouchat tichu i jinak. Koncept lesních lázní, jak ho známe dnes, vznikl v Japonsku v 80. letech 20. století. Jedná se pravděpodobně o jeden z nejlepších preventivních programů péče o zdraví. Tam se nazývá "shinrin yoku", což v překladu znamená "ponoření do atmosféry lesa". Co však ví jen málokdo: Tento trend, který vlastně žádným trendem není, pochází původně ze staré Číny. Tam se mu říká "senlinyu", jak vysvětluje Bianca Forstik: "Již před tisíci lety velcí čínští mistři pochopili, jaký vliv má les na člověka - a prováděli pod stromy cvičení čchi-kung." Qi nebo čchi znamená životní energii, kung znamená cvičit; čchi-kung jsou tedy fyzická cvičení a cvičení pozornosti a uvědomění, jejichž cílem je aktivovat životní energii.

Vídeň se s Tokiem nedá srovnávat, o tom není pochyb. Ale stále je to město, které naštěstí hraničí s Vídeňským lesem. Nemusíte tedy jezdit daleko, abyste si užili blahodárného působení lesa. "Život ve městě je z hlediska evoluční historie velmi mladý," říká Bianca, která od roku 2017 nabízí návštěvníkům lesní koupel. "Před průmyslovou érou lidé vždy žili v oblastech v blízkosti lesů nebo stepí." To, že les má na lidi blahodárný vliv, není jen pocit, je to také vědecky dokázáno. "Stromy spolu komunikují prostřednictvím takzvaných terpenů, látek, které přenášejí informace. Když jdeme do lesa, vdechujeme tyto terpeny, které prokazatelně posilují imunitní systém, vyrovnávají krevní tlak a snižují stresové hormony. Lesní koupel je jako aromaterapie," vysvětluje Bianca. Terpeny lze přirovnat ke slovům, kterými spolu rostliny v lese komunikují. Kdyby byly viditelné pouhým okem, lesní vzduch by byl plný létajících slov.

V čem se ale lesní koupel liší od procházky v lese nebo pěší turistiky?

"Při lesním koupání je cílem samotná cesta. Pokud strávíte v lese dvě hodiny, měli byste ujít jen jeden až dva kilometry," říká Bianca a obrací pozornost k důležitému bodu: prioritou není chůze, ale pobyt v lese. Není důležité jít dopředu, ale zastavit se a vnímat okolí. I ve vodě často jen tak stojíte, potápíte se nebo se necháváte unášet vodní hladinou. Díváte se na oblohu, pomalu se nadechujete a vydechujete, zavíráte oči. "Jedno čínské přísloví říká: "Želva ti řekne o cestě víc než zajíc," říká Bianca. A nejen na jaře, protože v lese má každé roční období své kouzlo: rozkvetlé květiny na jaře, příjemný chlad v létě, jasné barvy na podzim a kouzelné ticho v zimě. Les je vždycky dobrý lékař.

I tolik zmiňovaná všímavost má terapeutický účinek.

Bianca to popisuje jako "přijetí přítomného okamžiku", kdy je důležité všímat si toho, co je, a umět ocenit drobné radosti. Její vliv se projevuje i v praktickém životě, takže je třeba ji stále znovu praktikovat a začleňovat ji do svého života - nebo do lesa. Všímavost je ústředním prvkem lesní koupele. I v lese jde o to uvědomovat si své okolí, trochu zpomalit, pozorněji se dívat, vnímat vůně, pocity a naslouchat. "Každý den byste měli strávit v přírodě 20 minut, a pokud jste velmi zaneprázdněni, tak až hodinu" je stará zenová moudrost, která se sem dokonale hodí. 

Stejně tak teorie obnovy pozornosti tvrdí, že pobyt v přírodě dokáže pročistit mysl (heslo: mozková mlha), obnovit koncentraci a podpořit kreativitu. Není proto divu, že Vídeňský les vždy přitahoval umělce a program lesních lázní "WienerWaldSein", který vytvořila Bianca, se zde neodehrává jen tak náhodou. Podle legendy složil skladatel Franz Schubert svou slavnou píseň z cyklu "Zimní cesta" ve stínu staré lípy v předzahrádce dnešního hotelu Höldrichsmühle. Spisovatele Adalberta Stiftera mimořádný výhled z Tulbingerkogelu inspiroval natolik, že o něm napsal text. Beethoven zde byl také častým návštěvníkem - co asi mezi stromy slyšel?

Vídeňský les je ideálním kontrastem k hustě osídlené Vídni.

Rund ein Drittel des Biosphärenparks stehen als Pflege- und Kernzonen unter besonderem Schutz; in Kernzonen, die als Naturschutzgebiete definiert sind, gibt es das sogenannte Wegegebot, das heißt, es dürfen ausschließlich offiziell angebotene und markierte Wege benützt werden. Fürs Waldbaden zu empfehlen sind eher ruhigere Wanderwege.

Přibližně třetinu biosférického parku tvoří udržované a jádrové oblasti, které jsou pod zvláštní ochranou; v jádrových oblastech, které jsou definovány jako přírodní rezervace, platí zákaz pohybu mimo vyznačené stezky, což znamená, že návštěvníci mohou využívat pouze oficiálně nabízené a vyznačené trasy. Ke koupání v lese se doporučují klidnější turistické trasy.

Tipy na túry od Biancy Forstik:

• trasa z Laabenu do Breitenfurtu (Podrobnosti o trase),
• okružní turistická trasa přes Hoher Lindkogel z Pottensteinu (Podrobnosti o trase),
• trasa z Berndorfu přes Guglzipf do St. Veit an der Triesting (Podrobnosti o trase) nebo
• trasa z Dürrwienu do Rekawinkelu, která vede i kolem pramene Kaiserbründl, z něhož se ráda napila i císařovna Alžběta. (Podrobnosti o trase).

Bianca Forstik doporučuje pro lesní lázeň s cvičením čchi-kungu místa, jako jsou řidší lesy ("Kde nejsou stromy tak husté, člověk se cítí příjemněji") nebo, pokud je to možné, místa v blízkosti potoků, řek či jezer ("Voda má na člověka uklidňující účinky"). Vhodná jsou i vyvýšená místa, "kde má člověk přehled a může symbolicky hodit za hlavu starosti a shon všedního dne". Mimochodem, závěrečným rituálem lesní koupele v Japonsku je čajový obřad, který je rovněž součástí programu WienerWaldSein: "Jeden šálek čaje je určen také pro les - jako projev vděčnosti za to, že v něm můžeme trávit čas."

„Lesní koupel s sebou“

Cvičení, která zintenzivňují lesní lázeň, mají vliv i na každodenní život - a lze je provádět i jinde. Bianca Forstik doporučuje těchto 5 cvičení:

#1 Země: Vědomě vnímejte svá chodidla a lesní půdu pod nimi. Ještě bezprostřednější - a také zdraví prospěšnější - je kontakt naboso.

#2 Hromadění čchi: S povzdechem zvedněte paže po stranách těla nad hlavu. Dlaně rukou směřují vzhůru. S výdechem otočte dlaně dolů a spusťte ruce před tělo tak, aby dlaně směřovaly k podbřišku. Takto přijímáte lesní čchi.

#3 Naslouchání zvukům přírody: Najděte si pěkné místo v lese, vypněte mobilní telefon a zavřete oči. Co uslyšíte? Zpěv ptáků, vítr v listí, šumění v křoví? Nechte se inspirovat různými tóny a zvuky, jako to dělali dávní hudební velikáni.

#4 Strom: Následujte svou intuici a vyberte si jeden ze stromů. Opřete se o jeho kmen a nechte na sebe působit okolí. Podívejte se do koruny stromu. Japonci mají dokonce vlastní výraz pro hru světla a stínu: "komorebi".

#5 Meditace v chůzi: Sejděte z vyšlapané cesty a vědomě jděte pomalu. Udělejte si čas na objevování cesty, vdechujte vůni květin nebo prostě prozkoumejte vše, co vás zaujme.