Irene Beckmann vyrostla v Semmeringu. Zná zdejší krajinu, stavby, historii a příběhy této oblasti jako své boty. Přesto i ona sama při kulturníchprocházkách, které nabízí, vždy objeví něco nového.
Vídeňské Alpy odjakživa vyzařují zvláštní kouzlo – nejen na turisty, ale také na umělce minulosti i současnosti. Irene Beckmann vysvětluje, že důvodem je zvláštní atmosféra, kterou tato oblast vyzařuje. Atmosféru, kterou nelze zachytit na fotografiích. Je třeba se tam vydat a věnovat se jí s klidem a pomalu.
Tady se nedá jen tak spěchat: Viděl jsem. Hotovo. Pak vám unikne spousta věcí.
Cesta určuje tempo. Takzvané terénní stezky pocházejí z dob rozkvětu lázeňských hotelů a byly hostům takřka „předepsány“. Byly záměrně vybudovány pouze s mírným sklonem a s výhledy, které jsou tak malebné, jako by byly vytvořeny uměle.
Při svých túrách bych chtěl lidem zprostředkovat okolní prostředí, kontext toho, co vidí.
Část krásného výhledu byla ve skutečnosti „vytvořena“: Například železnice Semmeringbahn byla vybudována v krajině – s impozantními viadukty. Irene Beckmannová je železnicí obzvláště okouzlena a když s ní procházíte železničníturistickou stezku, vypráví vám samozřejmě také o jejím staviteli, Carlu Ghegovi, později Carlu Ritterovi von Ghegovi. O jeho odvaze čelit protivětru a jeho neotřesitelné přesvědčení, že tento vizionářský projekt bude úspěšný – což se nakonec také stalo.
Kombinace krajiny, budov a osobností tvoří celkový obraz: například u hotelu Südbahnhotel. Uvnitř je stále stejný jako kdysi, zachoval si svůj původní šarm – lustry, částečně dokonce i nábytek a staré cementové dlaždice s motivem čtyřlístků. Při vyprávění Irene Beckmannové si lze snadno představit, jak Arthur Schnitzler odtud hleděl panoramatickými okny na Schneeberg a Rax. Koneckonců byl zde stálým hostem. Není divu, že portýr Rosenstock a další postavy z jeho tragikomedie „Das weite Land“ (Daleká země) skutečně existovaly!
Hotel Panhans byl naopak již několikrát renovován. Zvenčí si sice zachoval svůj krásný charakter a vnitřní uspořádání pokojů je stále původní. Jinak se ale hodně změnilo. I o tom však existuje spousta příběhů a zajímavých faktů. Irene
navíc při svých kulturních procházkách často vypráví i osobní příběhy, protože historie její rodiny je úzce spjata s historií Regionů. Její prarodiče z matčiny strany zde měli hotel, který se dokonce objevuje v detektivních románech a odborných knihách.
Vždycky lidem říkám: Přečetl jsem za vás všechny knihy a vyprávím z nich. Ale mnoho věcí v těchto knihách prostě není.
Mimochodem:
Irene Beckmannová má nejraději místo, které kdysi existovalo, existuje i dnes a doufejme, že bude existovat i v budoucnosti – lázeňský dům, přímo u slavného „20-šilinkového výhledu“
.
Irene Beckmann vypráví historii prostřednictvím příběhů – vždy s vazbou na současnost a budoucnost. V obci se totiž vždy něco děje: například v kulturní oblasti díky festivalu Reichenau. Jeho ředitelka Maria Happel zde má také své druhé bydliště. Lidé také kupují domy a mají s nimi plány. Při procházkách nesmí chybět ani trochu „drbů“.
Irene Beckmann se narodila v Semmeringu a je certifikovanou horskou průvodkyní. Pod názvem „Luxusgämsen“ nabízí kulturní túry v oblasti Semmeringu a Raxu – na různá témata nebo na míru, v příjemných malých skupinách. Vypráví přitom historii v příbězích a nevynechává ani aktuální detaily.
