Popis
Výrazná, dobře chráněná vyvýšenina Oberleiserberg je nepřetržitě osídlena již od neolitu. Místo je známé především díky opevněnému germánskému královskému sídlu z pozdní antiky.
Náhorní plošina Oberleiserberg u Ernstbrunnu má rozlohu 6,5 hektaru a je ze tří stran chráněna strmými svahy. Kopec byl využíván jako tábořiště nebo obytné místo již od neolitu a nejstarší opevnění pochází z doby bronzové. V období stěhování národů ve 4. a 5. století n. l. zde pravděpodobně sídlil suebský král. Germánští Suebové byli potomky Markomanů a Kvádů.
Život po vzoru Římanů
Dvorec byl centrem knížecího komplexu. Existoval přibližně 100 let a prošel čtyřmi fázemi rozšiřování. Budovy s římským podlahovým vytápěním, kamennými základy, hrázděnými zdmi, velkolepou fasádou a římskými střešními taškami sloužily jako obydlí, k hospodářským účelům i k reprezentaci. Zejména řešení fasády zámečku je vytvořeno podle vzoru pozdně antických paláců. Stavební práce pravděpodobně prováděli také řemeslníci vyškolení v Římské říši.
Nebyla zde však napodobena pouze kultura bydlení Římanů, ale také jejich vytříbená kultura stolování a životní styl. Skleněné nádoby, okenní sklo, cihly a keramika jsou luxusním zbožím dovezeným z Říma, které svědčí o vysokém společenském postavení a romanizaci obyvatel Oberleiserbergu. Bylo to zřejmě místo mimořádného politického významu; král, který zde sídlil, byl jistě smluvním partnerem Římanů a měl zajišťovat hranice říše.
Náhlý konec
Místo bylo zničeno pravděpodobně ve 2. polovině 5. století. Nelze vyloučit, že se jednalo o událost, kterou popsal Jordanes, pozdně antický učenec ze 6. století, ve svých Dějinách Gótů: Ostrogótský král Thiudimír, otec Theodorika Velikého, poráží suebského krále Hunimunda na "velmi chráněném místě".
