Popis
Nos se nachází uprostřed Wachau u přístaviště přívozu v St. Lorenz.
Vypadá to, jako by byl obr pohřben vleže a ze země mu trčel jen nos. Nosy jsou tak velké, že po nich lidé mohou chodit vzpřímeně.
Nos je poměrně velký, pyšný a dýchá bláto. Na okraji břehu spočívá naplocho a dýchá mělce, protože člověk pod ním je zahrabaný až po nos. Při přílivu jí někdy voda sahá až po nos a někdy se nosní dutiny dokonce zaplní. Jako mostní pilíř pak hřeben stojí v proudu.
Nos je krásný a také docela příjemně voní.
V létě, když je horko a ještě není úplně suchá, její dech voní jako voda z bažin. Nosními dírkami bzučí dovnitř a ven malé mušky. Když její nos ucítí vůni dozrávajících hroznů na okolních svazích, nejraději by se sklonila nad údolím, aby si tu jemnou vůni plně vychutnala.
V zimě je zcela bez zápachu. Po lidové slavnosti může být někdy trochu cítit vínem, zvratky a močí. Déšť ji naštěstí brzy zase smyje. Po několika letech v nozdrách vyrostou malé dřepčíky a traviny, které vykukují z otvorů jako nosní chloupky.
Také povětrnostní strana nosu se zbarví do zelena a z pórů vyrůstají chomáčky trávy. Pokud se nebojíte výšek, můžete vylézt na hřeben a sednout si na jeho vrchol jako velký brouk a nechat svůj pohled klouzat po Dunaji.
Ráda se nechává pozorovat a fotografovat a je ráda, když se o ni opřete nebo si v jejím stínu vychutnáte piknik. Na svém místě je šťastná. Tam na ni dýchá Dunaj, meruňky a víno.
Je skutečnou dominantou Wachau.
Gelitin tvoří čtyři umělci. Seznámili se jako děti na letním táboře v roce 1978. Od té doby společně hrají a pracují. Kolem roku 1993 vytvořili profesionální uměleckou skupinu a jejich díla byla od té doby vystavena na mnoha národních i mezinárodních výstavách (mj. na Moskevském bienále, Bienále v Gwangju, v Centre Pompidou, TBA21, Kunsthaus Bregenz, 21er Haus). V roce 2001 představili své práce v rakouském pavilonu na Benátském bienále. Informace: http://www.gelitin.net
